4 / 12 / 2015 – 15 / 1 / 2016

PRAHA/Fórum pro architekturu a média, Husova 18, Brno

Zahájení 4/12/2015 v 19h

Srdečně zveme na zahájení autorské videoinstalace zaměřené na tvorbu a architektonické koncepty jednoho z nejvýznamnějších poválečných (česko)slovenských architektů – Vladimíra Dedečka (1929).

Během své téměř půlstoleté kariéry vytvořil Vladimír Dedeček více než devadesát architektonických realizací a návrhů – od rodinných domů až po rozsáhlé komplexy univerzt či kulturních institucí, které odhalují houževnatost jeho naturelu, ale i jasný a konzistentní přístup k projektování. „Dedečkovský“ rukopis charakterizuje důraz na rytmus a až sochařskou plasticitu, která však nikdy nepřesáhla jednoznačnost základních geometrických útvarů – vždy zůstával věrný modernímu konceptu.

Původní výstavní projekt, iniciovaný historikem architektury Peterem Szalayem (Oddelenie architektúry ÚSTARCH SAV) a architektem Martinem Zaičkem (o.z. Archimera), byl realizován ve spolupráci s grafickou designerkou Lubicí Segečovou, umělcem Petrem Kudličkou (moire.sk) a Plural architects (Martinem Jančokem, Michalem Janákem a Ivanou Čobejovou) a vystaven již v řadě míst a měst (Bratislava, Berlín a nejnověji Praha).

V Brně se projekt představuje v odlišné podobě. Ústřední součástí prezentace se stává videorozhovor, jehož autoři rezignují na umělecko-historickou popisnost, ani netěží z atraktivní vizuality ikonických staveb Vladimíra Dedečka. Zprostředkovávají naopak intimitu architektova současného životního prostředí, jeho myšlení a pohled do minulosti i současnosti. Kamera je obrácena výhradně na architekta, jeho tvář, ruce a pracovní stůl. Přesto zde není Vladimír Dedeček pouze tradičním pasivním vypravěčem, před objektivem kamery přímo fyzicky demonstruje způsob své práce, odhaluje svůj houževnatý naturel, stejně jako i jasný a konzistentní přístup k navrhování. Jednoduché, schematické kresby perem, které architekt během tohto specifického videointerview vytvořil, vizualizují realitu architektových myšlenek. Autoři si nekladli za cíl poskytnout vyčerpávající retrospektivu tvorby Vladimíra Dedečka, chtěli spíše načrtnout obraz osobnosti architekta a prostřednictvím jeho vlastních slov poskytnout prostor na odhalování a porozumění jeho tvorby. Projekt Vladimír Dedeček: PRÁCA je tak sondou do myšlení architekta, jehož dílo stále živě rezonuje v architektonickém diskurzu a dodnes významně formuje prostor a identitu měst.

PRAHA/Fórum pro architekturu a média videoinstalaci uvádí v rámci svého dlouhodobého projektu KONSONANCE MODERNY (kurátoři Jaroslav Sedlák a Šárka Svobodová), v jehož rámci jsou zkoumány možnosti zprostředkování architektury druhé poloviny 20. století a kontextu jejího vzniku široké veřejnosti. Filmový materiál členové brněnského kolektivu 4AM zasazují do nové situace. V instalaci z bílých plastových polévkových misek, která dvoukanálový film rámuje, regují na jednu z Dedečkových realizací (Technickou univerzitu ve Zvolenu), kde stejným způsobem architekt vyřešil akustický podhled auly. Současně je cílem této instalace reflexe tvůrčího procesu architektů a výtvarníků uplatněného ve veřejných stavbách v dobách minulého režimu, kdy se omezená nabídka sériových interiérových produktů mnohdy stávala zdrojem nových kvalit a oslavou obyčejného předmětu.

Základní životopisná data architekta Vladimíra Dedečka
29. května 1929 narozený v Martině
1948 – 1952 absolvoval studium architektury na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě v ateliéru profesora Emila Belluša
1952 – Stavoprojekt Bratislava, ateliér školních staveb, který vedl Rudolf Miňovský
1953 – 1954 povinná vojenská služba
1954 – 1966 Stavoprojekt Bratislava, ateliér školních staveb, který vedl Rudolf Miňovský
1966 – 1995 vlastní IV. ateliér v Stavoprojektu Bratislava
1995 – 1997 spolupracoval na poloviční úvazek s ateliérem architektky Evy Grébertovej
2014 – Slovenská zemědělská univerzita v Nitře byla vyhlášená za Národní kulturní památku

Architekt žije v Bratislavě

Výběr nejvýznamnejších prací:
Vysoká škola zemědělská v Nitře (v současnosti Slovenská zemědělská univerzita v Nitře), ve spolupráci s Rudolfom Miňovským, 1959 – 1966. Od roku 2014 Národní kulturní památka
Vysokoškolské městečko v Bratislavě-Mlýnské dolině, 1963 – 1978
Dostavba a rekonstrukce Slovenské národní galerie v Bratislavě, 1964 – 1978
Vysoká škola lesnicko-dřevařská ve Zvolenu (v současnosti Technická univerzita ve Zvolenu), 1968 – 1984
Státní ústřední archiv v Bratislavě (v současnosti Slovenský národní archiv), 1972 – 1983
Víceúčelové výstavní zařízení Bratislava-Petržalka (v současnosti výstaviště Incheba Expo), 1974 – 1988
Palác kultury a sportu v Ostravě-Vítkovicích, 1974 – 1988
Nejvyšší soud Slovenské republiky v Bratislavě, 1984 – 1991
Vybrané citáty architekta Vladimíra Dedečka:
O své tvorbě…
„Necítim sa ako vynálezca myšlienok, všetko, čo v mojej architektúre je, nájdeš v učebnici deskriptívnej geometrie, len musíš pozorne listovať.“
O vyhlášení SPU v Nitře za Národní kulturní památku…
„Ja vnímam architektúru ako národné dielo vôbec. Ale nie národ v zmysle nacionálne socialistickom či politickom, ale národ ako ľud, ako obyvateľov jedného územia medzi Dunajom a Karpatmi. (…) Čo je to Národná kultúrna pamiatka? To je to, čo tento národ, alebo ak chcete ľud vytvorí, lebo nestačí vám koncept, koncept je papier, nanajvýš model. Cítim sa autorom základnej myšlienky, ale vlastnej školy. Každý tam priniesol svoju trošku do mlyna. Aj s chybami, aj dobrými vecami, čiže je to oprávnené, ak si národ povie – toto je moje vlastníctvo a moja práca. Ja cítim, samozrejme, istú spokojnosť, ale nemyslím si, že tie papiere samy postavili tú školu. Tam boli tisíce rúk, ktoré boli slovenské, maďarské, židovské a aj rómske.“
O interiérovém navrhování a o spolupráci s architektem Jaroslavem Němcem…
„Spolu s Jarom Nemcom sme mali nálepku, že sme architekti navrhujúci budovy, v ktorých je kláštorné prostredie, že navrhujeme domy, ktoré sú zvonka všelijak komplikovane tvarované a zvnútra jednoduché. Ale to nebolo naše programové presvedčenie, i keď niekedy som Jara tlačil do väčšej prostoty. Mal som totiž takú zásadu, že bežný školák musí sedieť rovnako ako riaditeľ alebo učiteľ, a tak nie je dôvod, aby jeden sedel na foteli a druhý na stoličke.

My sme sa vedome snažili o jednoduchosť, radšej sme peniaze použili na obloženie fasády kameňom, než by sme míňali na „vytintené“ interiéry. Dnes máš fasády obložené „šmejdom“, ale vnútri sú „vytintené“ Podľa mňa má byť budova stavaná na storočia a interiér, ten sa bude meniť aj tak každých desať rokov. Tak načo doň venovať toľko peňazí?“